Kouzelná viola Ivy Dočkalové – Černá barva duhy

Citlivé propojení violy, klavíru a hoboje v komorním prostoru s neopakovatelnou atmosférou.
Hudba, která neoslňuje efektem, ale zasahuje vnitřní svět posluchače.
Výjimečné pojetí známých skladeb v novém, hluboce emotivním světle.
Koncert, který otevírá otázky, místo aby nabízel jednoduché odpovědi.
Intimní setkání s hudbou, jež připomíná hodnotu lidského života.
Zážitek, který v paměti doznívá dlouho po posledním tónu.

Plakát - zde Typ: JPG obrázek, Velikost: 86.73 kB

Kouzelná viola Ivy Dočkalové – Černá barva duhy

Program:

Vladimír Ambros – Spring Serenade
Paul Hindemith – Trauermusik

James Last – The Lonely Shepherd

Paul Simon & Art Garfunkel – The Sound of Silence

John Williams – Theme from Schindler’s List

Kurt Atterberg – Suita: Preludium, Pantomima, Vize
Účinkující:

Iva Dočkalová – viola

Štěpánka Janečková – klavír

Alžběta Hlavicová – hoboj



Koncert "Kouzelná viola Ivy Dočkalové - Černá barva duhy" ve vile Primavesi se stává tichým, ale naléhavým gestem paměti – hudební reflexí válek, které poznamenaly lidské dějiny, i těch, jejichž ozvěny zůstávají bolestně přítomné. Dramaturgie večera propojuje zdánlivě vzdálené hudební světy do hlubokého, jednotného poselství o ztrátě, naději a lidskosti.

Trauermusik Paula Hindemitha vznikla jako bezprostřední reakce na smrt britského krále, avšak její niterný smutek přesahuje konkrétní událost a stává se univerzální výpovědí o pomíjivosti života v časech otřesených civilizační jistot. Podobně i slavné téma Johna Williamse z filmu Schindler’s List otevírá bolestnou kapitolu holokaustu – s tichou připomínkou statisíců nevinných, mezi nimi i dětí, jejichž hlasy umlčela válka dříve, než mohly zaznít.

Do tohoto kontextu vstupují i další skladby večera: melancholická melodie The Lonely Shepherd Jamese Lasta jako symbol osamění a ztraceného domova, či ikonická píseň The Sound of Silence Paula Simona a Arta Garfunkela, která v sobě nese varování před lhostejností společnosti k utrpení druhých. Suita Kurta Atterberga i Spring Serenade Vladimíra Ambrose pak přinášejí kontrastní momenty – záblesky naděje, křehké krásy a víry v obnovu.

Tento večer je věnován památce všech obětí válek, se zvláštním akcentem na ty nejzranitelnější – děti, jejichž příběhy zůstávají nedořečené. Viola Ivy Dočkalové se zde stává hlasem, který nevolá po velkých gestech, ale po hlubokém naslouchání, soucitu a vědomí odpovědnosti.